dívám se na otce který vykrajuje z rámku plást medu
v takových chvílích nevěřím na odcházení na spalování v nic
povídáme si o vesnicích zalitých vodou o nádržích přehradách
které v sobě ukrývají Atlantidy vesnické cesty kapličky tam se teď všechno
odehrává ve vodním kyslíku

ryby zapouštějí kořeny kvetou a plodí

rolníci vědry čerpají ze studní vítr svážejí půdu mají vlhké dlaně slepené vlasy v prsou vyvinuté žábry babičky varují bledé děti před tůní vzduchu která stahuje

a v zimě Bůh vysekává díru do nebe ledu odpaluje hvězdy čistí svoje šupiny




Małgorzata Lebda
z polštiny přeložila Lenka Daňhelová